Soukromá STÁJ LITTLE PONY

Narodila se 17. ledna 1995 v hřebčíně Napajedlích.
Zde žila do svých čtyř let. Účastnila se několika tréninků v cvalových

dostizích, ale jelikož časem se začaly její časy zhoršovat byla dána do chovu.
Někdy v té době byla zřejmě prodána panu Kantkovi, kde pobývala 7 let. Kde byla pouze na chov. Nejezdilo se na ní od té doby co odešla z Napajedel. Co vím tak ve stádě byla celkem dominantní, když se jednou za dlouhou dobu dostala ven.
Z jistých důvodů ji pan Kantek prodal panu Obdržálkovi.
Do této doby o ní téměř nic nevím, stále sháním informace, ale je to těžké.
Pan Obdržálek ji nechal ustájit ve této stáji Karla Šmedka, ale jelikož byla březí a z nezjištěných důvodů na jaře přišla o hříbě (hřebečka) vzal si ji k sobě do boxu, který byl na konci jeho prasečáku v JZD. Zde byla téměř ¾ roku.
Začátkem ledna 2007 vypukl v prasečáku požár a Longmona v noci přešla opět k nám na stáj. Ráno se jí ujal pan Ryzner a částečně ji vyčistil. Nechci nikoho urážet ani pomlouvat, ale lidé kteří k ní chodili toho ¾ roku moc o koních nevěděli, nakrmili ji a to bylo tak vše. Ven vůbec nechodila a bála se téměř všech lidí.
Když jsem došla v ten den odpoledne na stáj a uviděla jí tam stát v boxe vzala jsem si ji na starost. Jelikož jsem v té době neměla na starosti žádného koně ze stáje.
Asi týden jsme s panem Ryznerem pracovali na tom aby se řádně vyčistila. Celý ocas měla plný kotlaček, takže se velká část musela i vystříhat.
Nevím jak to probíhá u pana Kantka ve stájích a nechci nic rozšiřovat ani pomlouvat, ale v době kdy jsem k ní začala chodit jsem nemohla ani zakašlat, aby se toho nelekla a nechtěla mě vyhodit z boxu. Nějaký prudký pohyb nehrozil, v tu chvíli byla v opačném rohu boxe zadkem ke mně a kopala a kopala.
Začala jsem s ní pracovat. Napřed jen v boxe. Nejprve si získat její důvěru a přátelství, což trvalo téměř dva měsíce, než jsem měla naprostou jistotu. Ale poté byla ochotna nechat se vyčistit i bez přivazování, bez neustálého utíkání, lekání, kopání.
S pomocí pana Pospíšila jsme zvládali opět naučit zvedat nohy a nechat si je vyčistit. Poté se k ní pozval kovář aby ji upravil kopyta, protože je měla v hrozném stavu. Byla u ní zjištěna částečná hniloba kopyt, které jsme se úplně nezbavili dodnes. Jen v létě je to v pořádku.
Po necelém měsíci seznamování a okoukávaní v boxe jsem s ní začala chodit i ven. Chodila jako beránek, jen se pořád neustále lekala (i sloupu kolem cesty). Vše jsme jí trpělivě ukazovali, nechávali ji aby si na všechno přivykla.
Začala jsem ji učit opět na povel klusat, zastavovat, couvat, otáčet se. Bylo vidět, že to někdy dělala a stačilo ji oživit jen paměť.
Bylo na ní vidět, že je ráda že s ní někdo komunikuje, pracuje a podle toho se i chovala.
Neměla jsem ní žádný problém. Asi někdy v březnu jsme začali pomalu i skákat v jízdárně, pouze na vodiči. Jelikož 7 let nebyla pod sedle a byla březí nechtěla jsem ji zbytečně nervovat a osedlání nechala až na dobu po porodu.
Ještě večer před porodem skákala nízké překážky a to se zájmem a radostí.
Nad ránem druhý den se ji narodila Lonetka. Její šesté donošené hříbátko. Z Fitminu jsem zjistila, že měla Longbeccu, Logistiku, Lukera, Lorowaye a Legála.
Deset dní byla s malou v boxe, občas nějaká ta procházka po JZD.
Po té co začala chodit do ohrady, začala opět práce v jízdárně. Opakování toho co jsme se mezi tím naučily, a postupné chystání na osedlání.
Věděla jsem že se jí před rokem pokoušela osedlat jedna holčina a skončilo to nezdarem a naraženýma zádama, tak jsem na to šli pomalu. Napřed jen deka s obřišákem, poté uzdečka, a nakonec sedlo.
Asi po 14 dnech práce se sedlem se Matěj jako první vyhoupl na její hřbet. Tedy napřed jen tak se na ni položil na břicho a po dvou dnech kdy vše probíhalo hladce se na ni posadil a začala další práce, velmi nám pomáhala i Simča, která na ní jako první cválala v jízdárně.
Znovu osvěžit všechny povely a hlavně ohýbání. To byl problém od samého začátku, ale i prací ze země se hodně odstranilo.
Po 14 dnech jsem si na ni sedla i já a začalo se.
Se skoky pomáhal i Matěj, Nelcek, které moc děkuji za odvahu, občas také Bára. S Bárou skákala postavený barel.
Jelikož nikdy předtím neskákala má problémy odhadovat dobu odrazu, takže lépe skáče v klusu.
O prázdninách se makalo v jízdárně a jezdilo se do terénu (Nela, Katka, já).
Podařilo se mi ji celkem slušně nasvalit, ale teď lenošením to opět částečně ztratila.
Na konci roku se nám počasí naštěstí uklidnilo tak se začíná zase pracovat, terény, jízdárna, zatím ale bez skoků.